Klient a výchozí situace
Společnost KARO EXPORT-IMPORT, spol. s r.o. sídlí v Ostravě-Bartovicích a na trhu působí od roku 1997. Vedle své hlavní činnosti provozuje agendu odborných zkoušek v oblasti BOZP — bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Konkrétně připravuje a administruje uchazeče o autorizaci ve dvou specializacích: technik prevence rizik (PRE) a koordinátor BOZP (KOO). Každá z nich má vlastní požadavky na písemné práce i vlastní hodnoticí kritéria.
Samotná ostrá zkouška probíhá akreditovaně a mimo jakýkoli firemní systém. Všechno okolo ní — přihlášení uchazeče, sběr dokumentů, zadání a hodnocení písemné práce, příprava na test, platby, termíny — ale zůstávalo na straně klienta. A právě tato část agendy přestala v dosavadní podobě stačit.
Problém: šest nástrojů, které dohromady nedávaly systém
Původní řešení nebylo jedním systémem. Byla to sestava šesti různých nástrojů, které vedle sebe vznikaly postupně, jak se agenda rozrůstala. Část z nich přitom byla původně určená k něčemu úplně jinému a k evidenci zkoušek se jen ohnula, protože zrovna byla po ruce.
Výsledek: ani po sečtení všech šesti nepokrývaly to, co provoz denně potřeboval. Jedna zakázka žila na několika místech současně a nikde nebyl kompletní obraz.
Sedmým dílem skládačky byl tehdejší web. Uměl říct, co firma nabízí, ale každá cesta na něm končila stejně — odkazem „Zjistit více" a telefonním číslem.
Pointa není v tom, že to nefungovalo. Fungovalo — jen za cenu, kterou nikdo nevykazoval. Každá informace se zadávala vícekrát, každý dotaz uchazeče znamenal ruční dohledávání a každá chyba v evidenci se odhalila až ve chvíli, kdy už něco chybělo. Administrativa se tak stala nejdražší částí procesu, aniž by uchazeči přinášela jakoukoli hodnotu.
Řešení: jeden systém pro čtyři role
Zadání nebylo „udělejte nám aplikaci". Zadání bylo srovnat proces tak, aby každý účastník viděl přesně to, co potřebuje ke své práci — a nic navíc.
Výsledkem je jedna aplikace nad jednou databází, která se čtyřem skupinám uživatelů ukazuje ve čtyřech různých podobách. Stejný záznam o uchazeči je pro komisaře podkladem k hodnocení, pro účetní podkladem k platbě a pro uchazeče přehledem jeho vlastního postupu.
Zásadní změna je v tom, že uchazeč se přestal ptát. Odpovědi na otázky typu „přišla moje práce?", „mám zaplaceno?" nebo „co se ode mě ještě čeká?" má k dispozici bez telefonátu. A hodnocení komisaře zůstává u záznamu, nikoli v osobní poště jednoho člověka.
Tohle je jádro celého řešení: oddělení pohledů při zachování jednoho zdroje dat. Účetní nevidí hodnocení, komisař nevidí faktury, uchazeč vidí jen sebe — ale všichni pracují nad stejným, aktuálním záznamem.
Klíčové moduly
Dokumenty a písemné práce
Dokumenty se nahrávají přímo k profilu uchazeče. Administrátor přiděluje písemné práce, komisař je hodnotí s rozhodnutím, poznámkou a případnou přílohou. Vedle toho systém spravuje výchozí soubory — studijní podklady, které se uchazečům zpřístupňují centrálně, ne rozesíláním e-mailem.
Zkoušková příprava a banka otázek
Systém obsahuje banku 934 otázek, z toho 44 obrázkových, členěnou do kategorií. Uchazeč má k dispozici dva režimy: cvičný test sestavený podle jeho specializace a režim opakování chyb, ve kterém mu systém znovu předloží právě ty otázky, ve kterých chyboval.
Vyhodnocení pracuje s celkovými i kategoriálními prahy, a to zvlášť pro PRE a zvlášť pro KOO. Uchazeč tedy nevidí jen „prošel / neprošel", ale i to, ve které kategorii má mezeru.
Klíčové rozhodnutí se ale týká údržby. Otázky se do systému importují z právních podkladů generátorem. Když se změní legislativa — a v BOZP se mění pravidelně — neznamená to ruční přepisování stovek otázek, ale řízený import. To je rozdíl mezi agendou, která se udržuje, a agendou, která zastarává.
Platby a účetní agenda
Stav platby je součástí záznamu uchazeče. Účetní ho mění, nahrává faktury a doklady, a všichni oprávnění uživatelé vidí aktuální stav bez dotazu do banky nebo do e-mailu.
Komunikace a veřejný web
Chat mezi uchazečem a komisařem je vedený u konkrétního uchazeče, takže historie komunikace zůstává tam, kam patří. Veřejná část webu přitom není samostatná prezentace — je to vstupní brána do stejného systému:
- aktuality, semináře a termíny zkoušek včetně obsazenosti,
- přihlášení k přípravnému kurzu přímo u konkrétního termínu,
- pracovní nabídky s veřejným podáním a následným schválením administrátorem,
- kontaktní formulář, jehož poptávky se ukládají do systému.
Poptávka podaná na webu tedy nekončí v e-mailové schránce, ale jako záznam, který má někdo přiřazený.
Technické řešení
Systém stojí na .NET 9 / ASP.NET Core Web API ve vrstvené architektuře (API / Application / Domain / Infrastructure) s knihovnami MediatR a FluentValidation. Data ukládá Entity Framework Core 9 do databáze PostgreSQL.
Pro netechnického čtenáře přeloženo: aplikace je rozdělená do vrstev, které o sobě vědí jen tolik, kolik musí. Změna v jedné části proto neznamená přepsání celku — a to je u agendy navázané na legislativu podstatné.
Přihlašování řeší JWT tokeny s obnovovacími (refresh) tokeny a přístup podle rolí je vynucený na úrovni API i uživatelského rozhraní. Tedy nejen že účetní nevidí v menu položku s hodnocením — server jí příslušná data neposkytne, ani kdyby si o ně řekla přímo.
Frontend (uživatelské rozhraní běžící v prohlížeči) je postavený na React 18 + TypeScript, sestavovaný nástrojem Vite, s komponentami Material UI a animacemi Framer Motion.
Drobnost, která ale hodně vypovídá o přístupu: než se aplikace v prohlížeči rozběhne, uživatel nekouká na bílou plochu. Vidí značku klienta a odpočítávání, které dává najevo, že se něco děje.
Za pozornost stojí práce se soubory. Ukládání je schované za abstrakcí IBlobStorage — aplikace tedy neví, kde soubor fyzicky leží. Díky tomu šlo v průběhu projektu vyměnit celou úložnou infrastrukturu bez zásahu do aplikační logiky.
Výsledky
Nejrychlejší způsob, jak ukázat posun, je postavit obě verze vedle sebe. Vlevo původní web, vpravo dnešní stav.
Rozdíl není jen v grafice. Původní web byl vizitka — návštěvník si přečetl, co firma dělá, a pak musel zvednout telefon. Dnešní web je vstupní bod do systému: uchazeč se registruje, vidí volná místa na termínech a přihlásí se na přípravný kurz, aniž by kohokoli kontaktoval.
Kvalitu webové části jde ale na rozdíl od vnitřní agendy změřit i nezávisle. Použili jsme Google Lighthouse — bezplatný nástroj, který web automaticky projde a ohodnotí ve čtyřech oblastech na stupnici 0–100. Nejde o názor, ale o opakovatelné měření, které si může kdokoli spustit sám.
Uvádíme hodnoty z mobilního profilu. Je to výchozí nastavení Lighthouse, simuluje pomalejší připojení i slabší telefon — a odpovídá tomu, jak dnes lidé weby skutečně otevírají.
Co jednotlivé oblasti znamenají v praxi:
- Výkon — jak rychle se stránka načte a kdy s ní jde skutečně pracovat. Nízké skóre znamená, že návštěvník čeká.
- Přístupnost — jestli web zvládne používat i člověk se zrakovým nebo pohybovým omezením: kontrast písma, popisky u obrázků, ovládání klávesnicí.
- Osvědčené postupy — technická kvalita a bezpečnost: zabezpečené spojení, aktuální knihovny, žádné chyby v prohlížeči.
- Dohledatelnost (SEO) — jestli stránce rozumí vyhledávače, a najdou ji tedy lidé, kteří hledají.
průměr ze čtyř oblastí
průměr ze čtyř oblastí
Měřeno nástrojem Lighthouse 12.8.2, mobilní profil, 27. 7. 2026, úvodní stránka. Uvedené hodnoty jsou mediány ze tří běhů, průměry 75,5 a 89,5 zaokrouhlené na celé číslo. Porovnáván původní web karoei.cz proti nové aplikaci. Na desktopu, který je k oběma webům shovívavější, vychází průměr 86 pro původní web a 96 pro nový.
Největší posun je u výkonu: ze 46 na 69. Čtyřicet šest je v Lighthouse červené pásmo — na běžném telefonu a průměrném připojení to znamenalo, že návštěvník na obsah čekal. Druhý nejvýraznější skok je u osvědčených postupů (79 → 100), tedy u části skóre, kterou uživatel nevidí, ale která rozhoduje o tom, jestli web stárne bezpečně: zabezpečené spojení, aktuální knihovny, žádné chyby v prohlížeči.
Přiznejme i to, co ještě není hotové. Výkon 69 pořád není v zelené a je to jedno z míst, kde má smysl pokračovat — mobilní profil Lighthouse simuluje pomalé připojení a slabší procesor a je k webům postaveným na Reactu přísný. Přístupnost, osvědčené postupy i dohledatelnost už zelené jsou.
Systém v číslech
A jedno číslo, které bývá u zakázkového vývoje překvapením: celá dodávka — čtyři role, zkoušková příprava, platební agenda i veřejný web — proběhla v rozpočtu do 200 tisíc korun. V tomto projektu tedy kompletní systém na míru vyšel levněji než roční licence krabicového řešení srovnatelného rozsahu.
„Výborná a profesionální spolupráce, výsledek předčil moje očekávání. Čas dodání byl kratší než původní předpoklad a rozpočet byl dodržen."
Co bude dál
Systém je v provozu a spolupráce pokračuje. Na společné roadmapě jsou tyto kroky:
Pořadí určuje klient podle toho, co mu v provozu nejvíc pomůže. Systém byl od začátku navržený tak, aby se dal rozšiřovat po částech — ne aby se každá novinka platila přepsáním základů.
Závěr
KARO EXPORT-IMPORT nepotřebovalo digitalizaci jako pojem. Potřebovalo, aby písemná práce neležela v e-mailu, aby se stav platby dal zjistit za dvě vteřiny a aby uchazeč měl kde zjistit, jak si stojí.
To se povedlo díky jedné věci: čtyři role, čtyři pohledy, jedna databáze. Ze šesti nástrojů, z nichž některé k téhle práci nikdy nebyly určené, se stal jeden systém. A ten systém nesjednotil lidi do jednoho rozhraní — dal každému to jeho, ale nad společnými daty.